Ve druhém kole voleb bude Andrej Babiš tahat pravděpodobně za kratší konec provazu a jistě tak nepohrdne pomocí od kohokoliv. Zda bude mezi pomocníky Miloš Zeman, Tomio Okamura, nebo dokonce Emanuel Macron ukáže příštích 14 dní.
Následující text je názorovým komentářem redakce Life24.cz
Výsledek prvního kola prezidentských voleb poslal do druhého kola Petra Pavla a Andreje Babiše. To možná není až tak velkým překvapením jako to, kolik hlasů oba kandidáti získali a jak malý rozdíl je od sebe dělí. Pro druhé kolo tak bude pro oba kandidáty klíčové oslovit nejen nerozhodnuté voliče, ale také voliče kandidátů, kteří se do druhého kola nedostali a voliče, kteří nechtějí ve druhém kole volit. A tady může nastat pro Andreje Babiše problém.
Petr Pavel i Andrej Babiš mohou cílit nejen na nerozhodnuté voliče a ty, kteří už do druhého kola nechtějí jít, ale mohou se také pokusit oslovit voliče kandidátů, kteří v první volbě neuspěli. Petr Pavel tedy především voliče Danuše Nerudové, Marka Hilšera, Pavla Fischera, nebo Karla Diviše. Počítáno výsledky prvního kola jde u těchto kandidátů teoreticky o 1.372.172 hlasů. Je samozřejmé, že volební matematika takto jednoduše nefunguje, nicméně je to číslo, se kterým může, alespoň v teoretické rovině, Petr Pavel pracovat.
Andrej Babiš je na tom v tomto směru o poznání hůře. Na něj totiž „zbývají“ pouze voliči Jaroslava Bašty a Tomáše Zimy. Vyjádřeno výsledky prvního kola jde o 279.144 hlasů, což je o více než milión hlasů méně, než kterými by mohl teoreticky disponovat Petr Pavel. I když je v této souvislosti potřeba počítat s určitými volebními překryvy a nelze jednoduše počítat s tím, že kdo volil například Danuši Nerudovou, bude automaticky volit Petra Pavla, zdá se, že za kratší konec provazu bude ve druhém kole tahat právě Babiš.
V takové situaci mu tak zbyde pouze několik možností. Jednu z nich, pravděpodobně tu nejméně akceptovatelnou všemi slušnými lidmi, použil hned ve svém prvním vystoupení po zveřejnění volebních výsledků. V něm se pokusil demagogicky a naprosto bezprecedentně srovnávat Petra Pavla s Vladimírem Putinem a bez jakýchkoliv důkazů obvinil Pavla z přípravy kompromitujících materiálů na Babiše a jeho rodinu. Dá se tedy asi očekávat, že se Babiš bude v následující předvolební kampani soustředit právě na Pavlovu minulost, kterou bude interpretovat tak, aby voliče Petra Pavla od volby ve druhém kole odradil. Ostatně již včera se začaly objevovat bilboardy s textem "Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat, ne voják". Babiš totiž moc dobře ví, co je slabou stránkou Petra Pavla především u konzervativních voličů. Je to ale pro něj poněkud schizofrenní situace a tedy velice tenký led. I Babišova minulost je totiž spojena členstvím v KSČ a údajnou spoluprací s StB. Babiš navíc sdělením na bilboardech útočí pravděpodobně na "první signální" těch voličů, kteří netuší, že v České republice může prezident vyhlásit mobilizaci ozbrojených sil pouze na návrh vlády, nikoliv tedy pouze na základě svého rozhodnutí.
Druhou možností, jak získat více hlasů, je pokus oslovit přibližně půlmiliónovou volební základnu SPD Tomia Okamury. Kandidátem SPD byl však Jaroslav Bašta, který jako hlavní bod své prezidentské kampaně komunikoval odvolání vlády. To by ovšem byl, podle mnohých ústavních znalců a právníků, neústavní krok a jednalo by se tak v podstatě o pokus o převrat. Babiš sice ve svých vyjádřeních před prvním kolem voleb s takovým postupem nesouhlasil, přesto by nyní podporou SPD pravděpodobně nepohrdl. Jestli si ji s Jaroslavem Foldynou, který Babiše navštívil hned v sobotu, domluvil, ukáží následující dny.
Podpora od SPD by ale mohla straně Tomia Okamury uškodit. Okamura by se totiž podporou Babiše mohl připravit o řadu svých voličů, kteří by ho teoreticky za 3 roky nemuseli volit. Možná se proto dá očekávat vyjádření SPD ve stylu „chytré horákyně“, kdy strana vyhodnotí oba kandidáty jako volbu, se kterou sice nesouhlasí, ale v duchu „volby menšího zla“ nakonec podpoří Babiše.
Do hry může také vstoupit stávající prezident Miloš Zeman. Podle Petra Pavla je totiž právě Babiš Zemanovým kandidátem. Kdyby se Zeman rozhodl oslovit svoje příznivce s doporučením k volbě Andreje Babiše ve druhém kole prezidentských voleb, jistě by to bylo na volebním výsledku znát. Babiš se Zemanem totiž spolu mají velice zvláštní vztah, ve kterém pragmatismus převládl nad sympatiemi a antipatiemi. V rozhovoru pro Blesk TV se Zeman již vyjádřil v tom smyslu, že Babiše podpoří, i když ani jeden kandidát není podle něj zlo, nebo dobro, ale spíše očistec. Jestli se ovšem Miloš Zeman rozhodne do klání obou kandidátů vstoupit nějak výrazněji, není vůbec jisté. Babiš se tak na další podporu od Zemana rozhodně spoléhat nemůže.
A pak je tady ještě krabička makronek, kterou předal Pavel Babišovi v televizní debatě na TV Nova. Ta měla symbolizovat nedávné setkání francouzského prezidenta Macrona s Babišem, které se uskutečnilo navzdory tomu, že ve vyspělých demokratických zemích jsou v průběhu prezidentské kampaně taková setkání krajně neobvyklá. Tím spíše, když Babiš toto setkání používá ve své předvolební komunikaci jako jeden z argumentů, který by měl, podle jeho slov, dokázat, jak je (Babiš) velký a zkušený státník. Co ovšem bylo hlavním programem schůzky není příliš jasné. Schůzka trvala podle Babiše cca 40 minut, nicméně Macron o tom na svoje sociální sítě nenapsal ani čárku, ačkoliv je v tomto směru, například na Twitteru, velice aktivní.
O čem tedy schůzka byla? Proběhla vůbec? Ví Macron, že Babiš o tomto setkání mluví v rámci své předvolební kampaně? Byla to podpora Babiše do prezidentských voleb? Lobování za dostavbu Dukovan? Kdo ví. Faktem ale je, že se Macronovo jméno objevovalo v Babišových předvolebních vystoupeních nezvykle často.
Z prvního vystoupení Andreje Babiše hned po oznámení výsledků voleb se zdá, že Babiš sundal pomyslné rukavice a rozhodl se bojovat nejen bez nich, ale v podstatě i bez jakýchkoliv pravidel elementární slušnosti. V takový okamžik by měl možná Petr Pavel zvážit klasickou vojenskou poučku, že nejlepší obranou je útok a nenechat Andreje Babiše, aby určoval styl a celkový sentiment následující volební kampaně. Když má být v čele generál, tak ať velí, udává tón a určuje strategii. Hned. A ne až mu to protivník dovolí.
Zdroj: Pavel Foltýn; ČTK; ČSÚ, Blesk TV
