Podnikoví hasiči automobilky ŠKODA stojí mimo záři reflektorů a vlastně se o nich moc neví. Jak často vyjíždějí a jak vypadají jejich typické zásahy? Jaké mají speciální vybavení?
To vše prozradil velitel jednotky Hasičského záchranného sboru Škoda Auto ve výrobním závodu v Kvasinách Zdeněk Thér. Kvasinský rodák a patriot začínal s hasičským sportem v místním klubu. Chlapecké družstvo nedosahovalo výrazných úspěchů a časem se rozpadlo, to dívky na tom byly lépe: staly se i mistryněmi republiky. Aby zůstal „v oboru“, Zdeněk Thér jim poskytoval servis, jezdil s cisternou, připravoval vybavení a podobně. Tak přičichl i k technice a další hasičské výstroji. Nicméně vyučil se nástrojařem a zhruba rok v automobilce na této pozici pracoval, později několik let působil v údržbě ve svařovně.
Sloužil jako řadový hasič
„V roce 1993 se uvolnilo místo hasiče, já si podal žádost a uspěl jsem. Sloužil jsem jako řadový hasič, byli jsme tehdy pouze tři, na každou směnu jeden. Po přelomu tisíciletí, kdy vznikla nová lakovna, montáž a zvětšila se svařovna, padlo rozhodnutí o zřízení hasičské jednotky. To už se sloužily dvanáctihodinové směny, bylo nás šestnáct a já už jsem tehdy velel. V roce 2005 v souvislosti s přístavbou haly pro montáž modelu Roomster došlo k navýšení početního stavu hasičů, aby odpovídal legislativnímu požadavku. Jednotku tvoří velitel a hasiči rozdělení do čtyř směn, tak aby byla zajištěna nonstop požární ochrana ve firmě,“ popisuje velitel.
A jak vypadá jeho práce dnes? Revírem podnikových hasičů je celý závod a další dva objekty, které firma vlastní — prodejna v Kvasinách a oddělení vývoje. Tam všude má podnikový velitel právo přednostního velení, což znamená, že i pokud na zásah přijedou státní hasiči z nedalekého Rychnova nad Kněžnou či z Dobrušky, velí jim právě on. Podnikoví hasiči zase mohou vyjíždět i k dopravním nehodám či požárům i mimo závod.
V autech je i defibrilátor
„K nehodám jezdíme s rychlým zásahovým automobilem, k požárům s cisternovou automobilovou stříkačkou, která veze 8 500 litrů vody a tisíc litrů pěnidla,“ popisuje Thér. „Raritou u nás je, že jsme žádáni dispečinkem záchranné služby o pomoc při náhlém zhoršení zdravotního stavu osob v okolních obcích. Na místo vyjíždíme spolu se záchrannou službou a máme za úkol poskytnout předlékařskou péči zejména při zástavě krevního oběhu, protože máme dvě auta vybavena AED, automatickým externím defibrilátorem. Máme za sebou řádu úspěšných zásahů, kdy se nám podařilo vrátit pacienta zpět k životu. Jedná se i o naše zaměstnance nebo jejich příbuzné.“
Sám velitel přiznává, že dnes už je především úředníkem v kanceláři. Střihne si ještě někdy běžnou směnu s kolegy, aby nevyšel ze cviku? „Příležitostně. Ale většinou na výjezdy nejezdím, když je hlášeno něco běžného, jako je třeba únik hydraulického oleje, kterých máme tak devadesát ročně. Naopak na výjimečné události se přidám — jako nedávno na signalizaci detekce hořlavých par a plynů v lakovně čtyři metry pod zemí, což je neobvyklé.“ Nakonec to byl planý poplach, což se ale při množství 9 235 hlásičů a čidel v areálu kvasinského závodu prostě občas stane.
Cisterny, sanitka, cobra
Kvasinští hasiči mají k dispozici dvě cisterny CAS20 a CAS40 (čísla značí výkon čerpadla). Menší je takzvaně prvovýjezdová, jezdí ke všemu. Větší vyjíždí, pokud je potřeba další voda k hašení, uveze totiž osm a půl kubíku. Dále je tu výšková technika, plošina s žebříkem s dosahem 42 metrů. Kontejnerový nosič, který si hasiči pořídili před třemi lety, je připraven na případný problém elektromobilu. Auto má na nástavbě zaplavovací kontejner, do něhož se navijákem nebo nakládací rukou umístí vůz s problémem vysokonapěťového systému. Kontejner se následně zaplaví vodou, díky čemuž se baterie ochlazuje a zároveň se zamezí přístupu vzduchu.
Menšími kousky jsou rychlý zásahový automobil Volkswagen Transporter, který na palubě vozí klasickou výbavu k dopravním nehodám, jako jsou hydraulické nůžky, takzvaná rozpínka a podobně. Dále Volkswagen Crafter v sanitní úpravě, s nímž hasiči poskytují první předlékařskou pomoc nejen v areálu automobilky a také jím vozí zaměstnance do zdravotnických zařízení a zpět. Posledním vozem flotily je mikrobus sloužící k přepravě hasičů na výcvik, jako náhradní vozidlo za sanitní vůz a také jako zázemí pro zraněné zaměstnance při případné větší mimořádné události. Chybět nesmějí termokamery. „Jsou to druhé oči hasičovy, bez nich bychom se dnes neobešli. Jakmile je prostor zakouřený, nic nevidíte a termokamera vám ukáže prostor, jak vypadá a kde je požár,“ vysvětluje Thér.
Vodou se může i řezat
Velice zajímavou a nikoli zcela běžnou výbavou obou cisteren je hasicí zařízení CCS Cobra, které pracuje s tlakem zhruba 300 barů a do vody může přimíchávat i abrazivo. Dokáže tak udělat otvor do betonu nebo proříznout kolejnici a umí přes stavební konstrukce proniknout i do uzavřených prostor, kde hoří. Dovnitř pak Cobra proříznutým otvorem o průměru asi tři milimetry dodává šedesát litrů vody za minutu. Pracuje se speciální tryskou, která vytváří několikanásobně menší kapky vody než při použití běžných proudnic. Tyto kapičky díky tomu, že jsou malé, odeberou hodně tepla a za krátkou dobu výrazně sníží teplotu.
„Stejně jako všichni zaměstnanci podstupují školení, i pro nás je důležité trénovat postupy v reálných podmínkách. S Cobrou cvičíme v Ralsku, kde od státních hasičů máme půjčený starý strážní domek, v němž pálíme dřevo nebo palety. Vlivem požáru vystoupá teplota na šest set až sedm set stupňů, zahasíme to Cobrou a kluci jdou dovnitř požár dohasit. Během dvou minut tak srazíme teplotu na zhruba 130 až 170 stupňů, díky čemuž je pro hasiče mnohem příjemnější do prostoru vstoupit,“ vypočítává Thér přednosti zařízení.
Elektromobily a oheň? Příliš povyku
Tovární hasiči se pyšní ještě jednou speciální výhodou. Jde o takzvanou suchou pěnu. Pěnidlo má každá cisterna, ale zatímco běžně se pěnidlo do vody pouze přimíchává v určitém poměru a vzniká lehká, střední nebo těžká pěna, je toto zařízení unikátní v tom, že pěnidlo se s vodou spojuje pod tlakem z kompresoru. Výsledkem je několikanásobně lehčí pěna, s níž se snáz pracuje, a navíc ještě dobře ulpívá na površích. „Nedávno mi kolegové popisovali hašení autodílny mimo areál závodu, kde jsme zasahovali v rámci poplachového plánu kraje. Stříkali tuto pěnu na strop a nosné sloupy, pěna se k nim v podstatě přilepila a pak stékala pomalu dolů a významně povrch ochlazovala. Hasební účinek je potom razantně lepší. Likvidace požáru je rychlejší, účinnější, a i následky jsou menší, protože použijeme sedmkrát méně vody, takže prostor je méně zalitý, rychleji se vysuší.“
Na závěr se ještě vraťme k elektromobilům, o jejichž akumulátorech koluje spousta mýtů. Jak to vidí hasič z automobilky, která elektrické vozy vyrábí? „Při výcviku pracujeme s trakčními bateriemi a elektromobily často. Dokud člověk sleduje diagnostiku auta a není mu lhostejné, jak ho nabíjí, a hlídá si to, ničeho bych se nebál. U koncernových vozů neznám případ, kdy by došlo k samovolnému požáru vysokonapěťové baterie.“
