Podle Jana Staňka vychází elektromobil třídy sedan či SUV při větších nájezdech díky nižším provozním nákladům celkově výhodněji než auto se spalovacím motorem. Komu se elektromobil vyplatí a jak ho správně vybrat?
Co vše je dobré vzít v úvahu při výběru firemního elektromobilu, komentuje na základě šestiletých zkušeností Jan Staněk, jehož vizí je inspirovat milion lidí k přechodu na elektromobil a čistou energii. S elektromobily najezdil přes 300 000 km a vyzkoušel většinu v Česku dostupných EV.
Dojezd – udávané standardizované hodnoty a realita v různých podmínkách
Elektromobily s náhonem na jednu (obvykle zadní) nápravu mají zpravidla o 10-15 % nižší spotřebu a tím pádem delší reálný dojezd než čtyřkolky využívající více motorů. V závislosti na několika faktorech klesá v zimě elektromobilům ve srovnání s letními měsíci dojezd přibližně o 25 % a zásadní výhodu mají modely využívající k vyhřívání kabiny tepelné čerpadlo (mnohdy se jedná o příplatkovou výbavu). Žádoucí vlastností v zimním období je zároveň schopnost elektromobilu využít před ultrarychlým nabíjením zbývající energii k prohřátí baterie na optimální teplotu (cca nad 35 °C). V moderním elektromobilu lze baterii prohřát buď manuálně volbou v infotainmentu nebo automaticky při zvolení zastávky na nabíjení prostřednictvím integrované navigace.
K uvedení dojezdu elektromobilu se dnes nejčastěji používá standard „WLTP“. Manažeři a obchodníci, kteří často cestují, ocení elektroauta s dojezdem kolem 600 km a více. Adekvátní modely elektromobilů mají dnes ve svém portfoliu značky Audi, BMW, Hyundai, Mercedes, Nio, Porsche, Tesla či VW, novinku odpovídající uvažovanému parametru by měl představit Peugeot a blízko těmto dojezdům mají zadokolky Škoda Enyaq či Ford Mach-e s velkými akumulátory.
Potřeby referentských vozů, které se pohybují "kolem komína" a pouze zřídka jezdí delší vzdálenosti, uspokojí modely s WLTP dojezdem nad 300 km, což při velmi nízkých teplotách v zimních měsících postačí s rezervou na dálniční dojezd převyšující 150 km. V letním příměstském provozu pohodlně ujedou 300 km. V tomto segmentu lze kromě výše zmíněných značek zmínit elektromobily BYD (jeho příchod na český trh je pouze otázkou času), Citroen, Cupra, Fiat, Honda, Kia, Lexus, MG, Mini, Nissan, Opel, Peugeot, Renault, Subaru, Toyota či Volvo.
Rychlost dobíjení na cestách – pozor na limity výrobců, rozdílné ceny
Čas jsou peníze, a to platí ve firemním prostředí dvojnásob. Některé elektromobily umí svůj akumulátor dobít na výkonných DC nabíjecích stanicích z 10 na 80 % kapacity za méně než 20 minut (elektromobily s 800 V architekturou akumulátoru), případně pod 30 minut (vozy se 400 V architekturou). Modely s výrazně delší dobou rychlodobíjení lze proto doporučit jen v případech, kdy bude řidič podnikat delší cesty jen ojediněle. Zde je třeba zmínit, že u některých modelů (například Toyota či Subaru) výrobce povoluje rychlodobíjení maximálně 3x za 24 hodin. Tyto vozy jsou pro časté delší trasy vyloženě nevhodné.
Velkou výhodu mají firmy, které si vyrábí elektřinu pomocí fotovoltaiky a mohou elektromobily dobíjet vlastní energií. Dobíjení na cestách se však nevyhne nikdo. Zde je třeba vzít v úvahu fakt, že automobilky nabízí zákazníkům často značně rozdílné ceny a podmínky při spouštění veřejného dobíjení. Výborně fungující a dobře dostupnou síť rychlých a ultrarychlých (Supercharger) nabíjecích hubů s jednoduchým plug&charge režimem a cenami od cca 8 do 11 Kč/kWh má například Tesla. Na druhou stranu ale tato značka nenabízí integrované řešení nabíjení na většině ostatních veřejných nabíjecích bodech.
Většina značek podporujících významným způsobem rozvoj elektromobility nabízí svým zákazníkům jednotnou nabíjecí kartu, kterou lze spouštět veřejné nabíjení na stovkách tisíc míst po Evropě, a to někdy za příznivější ceny, než kolik si za dobíjení účtují naši lokální dodavatelé. Před nákupem je tedy s ohledem na komfort a celkové náklady na vlastnictví elektromobilu důležité zvážit možnosti, které uvažovaná značka nabízí.
„Domácí“ nabíjení – čemu se ve firemním vozovém parku vyhnout
Mnozí uživatelé budou přesto většinu dobíjecích cyklů mimo dlouhé cesty realizovat v domácích nebo firemních podmínkách a je proto třeba zvážit možnosti integrované palubní nabíječky. Základem je jednofázová palubní nabíječka (do 400 V zásuvky s jističem 32 A) o výkonu 7 kW. Těmto vozům se doporučuji pro firemní využití vzhledem k nerovnoměrnému zatěžování fází v budově vyhnout. Většina elektromobilů nabízí dnes třífázovou palubní nabíječku o výkonu 11 kW (400 V, 3 x 16 A. Tímto způsobem lze za hodinu doplnit energii na zhruba 50 až 60 km reálného dojezdu. Za příplatek vybavují někteří výrobci elektromobily palubními nabíječkami 22 kW (400 V, 3 x 32 A), které umožňují rychlejší dobíjení, ale zároveň mohou výrazně vytěžovat rozvody a jističe v budově. Při současném dobíjení dvou a více automobilů je třeba rozšířit elektroinstalaci o „load balancing“ řešení, které zajistí, aby nabíjecí wallboxy (nástěnné nabíječky pro elektromobily) odebíraly jen takový příkon jaký je aktuálně v dané síti dostupný. Tím lze předejít vypadávání jističe například v době ranní špičky, kdy se v práci rozjíždí stroje či varné konvice. Load balancing nabízí dnes každý dobrý dodavatel wallboxů. Chytré přenosné kabely pro domácí nabíjení umí zaznamenat objem odebrané elektřiny a mohou sloužit jako podklad pro interní firemní vyúčtování.
Typy baterií a specifika jejich dobíjení
V úvahu je dobré vzít i použitou bateriovou technologii. Elektromobily s akumulátory na bázi lithia, niklu, manganu a kobaltu (Li-NMC) by měly umožnit nastavení maximální úrovně nabití. Kvůli životnosti akumulátoru by totiž neměly být pravidelně dobíjeny do plné kapacity, optimum je 80 %. Naopak elektromobily s lithium-železo-fosfátovými články (LFP) vyžadují menší péči a pravidelné nabíjení do 100 % jim nevadí, naopak je alespoň jednou týdně žádoucí.
Servis – ceny se mohou lišit i v rámci jedné značky
I když jsou elektromobily díky podstatně jednoduššímu hnacímu ústrojí výrazně méně náchylné na poruchy, servis má svoji váhu v rozhodovacím procesu i zde. Služební auta mívají větší nájezd a s tím souvisí vyšší pravděpodobnost drobných oprav či nehod. A pozor, hodinové sazby se mohou znatelně lišit i v rámci servisní sítě jedné značky, proto je dobré si předem udělat přehled o místní nabídce. Každá automobilka má také jinak nastavené servisní intervaly podmiňující plnění záručních či dalších podmínek. Značkám, které vás s elektromobilem "honí" do servisu každý rok či 15 000 km, je lepší se vyhnout. Osobně to vnímám jako umělé vytváření práce pro servisy. S ohledem na kontrolu mechanických částí je rozumný servisní interval jednou za 2 roky či 30 000 km (podle toho co nastane dříve). Některé značky (např. Ford) vyžadují servis jednou za dva roky bez ohledu na počet ujetých km a Tesla servis doporučuje, ale nepředepisuje.
Jak spočítat celkové náklady vlastnictví (TCO)
Total costs of ownership (TCO - celkové náklady na vlastnictví) je téma které by firmy měly pečlivě zvažovat nejen u elektromobilů. Do kalkulace je třeba započítat náklad na pořízení elektromobilu, provozní výdaje na nabíjení ve firmě (silová elektřina na spotovém trhu stojí nyní kolem 1,5 Kč bez DPH/kWh, což odpovídá zhruba nákladům 0,3 Kč/km + všechny poplatky za distribuci a daně), provozní výdaje na nabíjení mimo firmu (s nabíjecí kartou výrobce se lze dostat i pod 7 Kč/kWh bez DPH), servisní náklady, pojištění (jeho výše je srovnatelná se stejně drahým vozem se spalovacím motorem), případné dotace, úspory na daních zaměstnanců, zrychlené odpisy, dálniční známku či parkování zdarma.
Pokud bude například 70 % ročního objemu nabíjení probíhat během stání elektromobilu na firmě nebo doma, tak čas na nabíjení moderního elektromobilu na rychlodobíjecích stanicích nepřesáhne v ročním úhrnu významně dobu strávenou s konvenčním vozem na čerpacích stanicích. Čas strávený při veřejném nabíjení mohou více než vykompenzovat daňové výhody, které zaměstnanec při využívání firemního elektromobilu získá (zdanění je čtvtinové). Nehledě k tomu, že během zastávky může zaměstnanec vyřídit například pracovní telefonáty a e-maily.
Velkou neznámou pro výpočet TCO je zatím zůstatková hodnota firemního elektromobilu po 3 až 5 letech provozu, kdy se firmy aut obvykle zbavují. O životnost baterie se při troše péče (viz výše) netřeba bát. S přihlédnutím k rychlému vývoji elektromobilních technologií mohou však dnešní modely rychleji morálně zastarávat. Na druhou stranu se od roku 2027 do cen benzínu a nafty promítnou náklady na emisní povolenky (tak jako je tomu u elektřiny) a palivo zdraží cca o 2,5 Kč. To naopak poptávku po dostupných elektromobilech zvedne a sníží atraktivitu spalovacích vozů na sekundárním trhu.
Výkon, užitné vlastnosti a pořizovací cena
Předností elektromobilů obecně je tichý provoz, plynulost jízdy a absence vibrací. To vše přispívá k vysoké ergonomii a nižší únavě po jízdě. Všechny elektrické modely poskytují dostatečný výkon často v řádech stovek koňských sil. Design, velikost i další vlastnosti jsou silně subjektivní věcí a každý ocení něco jiného, přičemž je dnes na výběr přes 80 modelů různých značek. Cenově se bohužel až na jednu výjimku (Dacia Spring) pohybují elektromobily zatím v relacích začínajících včetně DPH nad 800 000 Kč a často šplhají nad milion. Větší firmy si nicméně umí mnohdy "sáhnout" na výrazné fleetové slevy. Levnějších elektromobilů v kompaktních segmentech se dočkáme v roce 2025.
Díky aktuálnímu rozvoji elektromobility ve firmách získávají nyní zaměstnanci s elektromobily osobní pozitivní zkušenosti a použité vozy se následně dostanou k lidem na sekundárním trhu, což bude jeden z faktorů vedoucích k rychlejšímu rozvoji elektromobility v Česku.
