Nenašli jste na italském jídelním lístku pizzu Hawai, nebo kávu „pikolo“? Není to chyba restaurace. Nic takového totiž neexistuje. V Česku to podle Italů není s kávovou kulturou zrovna růžové. A s pizzou to prý není o moc lepší.
Hledáte v kavárně v italských Benátkách na lístku vaše oblíbené „pikolo“, nebo třeba „latté“? Nehledejte, nenajdete. Jak uvádí článek Veroniky Malé na serveru CestyAvylety.cz, ani ani 33 let od listopadového převratu si stále ještě velká část českých zákazníků restaurací, barů a některých kaváren (čest výjimkám, kterých je naštěstí stále více a více) neumí objednat kávu. Nebo abychom byli přesnější, kávu si objednat umí, ale mnohdy vlastně ani neví, co jednotlivé názvy znamenají a jak by měla ta která káva vypadat. A tak si vybírají velké, nebo malé „preso“, „pikolo“, „laté“, nebo „lungo“, aniž by věděli, že si mnohdy objednávají něco, co ve skutečnosti vlastně ani neexistuje.
Italové budou diktovat, jak se která káva jmenuje? Jako by to byl jejich vynález a zásluha. Jestli se ta slavná italská gastronomie trochu nepřeceňuje
Josef Novotný; čtenář webu CestyAvylety.cz
Zatímco v Česku se zákazník s obsluhou vždy nějak domluví, v zahraničí, a v Itálii především, může při objednávce některé z výše uvedených káv dojít k velice trapným situacím. Někteří Italové dokonce tvrdí, že Češi jsou ti největší ignoranti, co se týká kávy a pizzy. „Musím se přiznat, že když k nám přijedou kolegové z Česka a ptají se číšníka na pizzu s ananasem, nebo s kukuřicí, a po večeři mají chuť na „latté“, případně na „pikolo“, mám z toho smíšené pocity“, říká Stefano Russo, jehož firma má pobočky po celé Evropě, včetně České republiky.
Jenže mnozí Češi to vidí jinak. Například Matěj Rak do diskuze pod článkem na serveru CestyAvylety.cz o kávě napsal: „Inteligentní člověk je schopen respektovat a pochopit skutečnost, že u nás piccolo existuje a každý ví, co se tím myslí, kdežto v Itálii tomu tak není. Nebo že u nás se pizza klidně jí i s ananasem, kdežto v Itálii ne. Tahle kávová osvěta je pořád stejně směšná a povýšená a v podstatě ztotožňuje kávovou kulturu automaticky s kulturou italskou, aniž připouští lokální či národní odlišnosti. Nejradši si dám turka. Zkuste to někomu vysvětlit v Itálii“.
A jak to tedy s tou kávou je ve skutečnosti? Asi základní poučka spočívá v tom, že neexistuje velké, ani malé espresso, a už vůbec ne žádné „pikolo“. Espresso je jenom jedno. Jde o nápoj o objemu cca 30ml (povolená tolerance je 5ml), který se vyrábí pod tlakem přibližně 9 barů. Doba extrakce by u výroby espressa neměla překročit 30 sekund. Potom by se již do nápoje dostaly nežádoucí pachutě. Při objednávce espressa by se vás tedy obsluha rozhodně neměla ptát, jestli chcete velké, nebo malé.
Chcete-li však větší kávu, objednejte si „americano“. Jde vlastně o espresso, ke kterému by měla obsluha přinést extra porci horké vody. Většinou hovoříme o poměru 1:5, ale poměr by si měl host volit sám množstvím dolité vody do šálku s espressem. Špatně tedy je, když vám obsluha přinese kávu již „namíchanou“. Variantou „americana“ je tzv. „lungo“. V Itálii vám většinou porozumí, ale ve světě se používá spíše název „americano“. U „lunga“ je navíc poměr espresso/voda oproti „americanu“ pouze 1:2.
Problém může také nastat při objednávce „latté“. V Česku se asi dostanete k tomu, co si chcete dát, ale v Itálii vám při objednávce „latté“ mohou přinést pouze sklenici mléka, což někde cizincům rádi dělají. Při objednávce tedy vždy uvádějte, že chcete „caffé latté“. A ještě jedna zajímavost. Ta se týká cappuccina, které se v Itálii neobjednává jindy než ke snídani. Ne snad, že by vám ho někde neudělali i odpoledne, ale v mnoha kavárnách již po obědě prostě není cappuccino v nabídce.
Víte, co vám v každé italské kavárně, nebo třeba u benzínové pumpy, naservírují, když si objednáte „un café“? Napište nám do diskuze, na jaké kávě si nejvíce pochutnáte.
Zdroj: Marek Havlík; Asociace pro výběrovou kávu SCA; Stefano Russo; CestyAvylety.cz
