Krátce po vzniku Protektorátu Čechy a Morava měla řada židovských občanů československé cestovní pasy s razítkem umožňujícím vycestovat ze země ještě do konce dubna roku 1939. Háček ale spočíval v tom, že neměli žádná tranzitní víza.
A právě tranzitní víza byla klíčem k tomu, aby se Židé dostali z okupované země. Díky těmto vízům se totiž mohli dostat k zámořským lodím kotvícím v přístavech ve třetích zemích, zejména v Rumunsku a Bulharsku. Možnosti, jak tato víza získat, byly nejisté, třeba i díky nedostatku času na jejich vyřízení. Souboj s časem řešili v té době uprchlíci různě. Se zajímavým, a nakonec funkčním, nápadem přišla tehdy cestovní kancelář Čedok, která řešila, jak dostat k moři tisíce emigrantů bez víz.
Jako šikovný nápad se totiž ukázalo využití toku řeky Dunaj. Ten by tehdy pro osobní dopravu uznávaný jako neutrální území bez pravomocí celních a pasových orgánů zemí na jeho březích. Za tímto účelem si Čedok začal pronajímat říční osobní lodě v Bělehradě, které nechal pro uprchlíky přistavit v říčních přístavech ve Vídni a později v Bratislavě.
Tam cestující nastoupili do lodi a přeplavili se neutrálním územím po celém dolním toku Dunaje až k Černému moři, kde už přímo přestupovali do zámořských lodí směřujících do přístavu Haifa, dnes třetího největšího města v Izraeli. Tímto jednoduchým trikem zachránila cestovní kancelář tisíce uprchlíků, jimž by při setrvání v zemi hrozil pravděpodobně velmi smutný osud.
V roce 1939 se situace Židů v Československu totiž dramaticky zhoršila. Po rozpadu Československa a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava se Židé stali terčem systematické perzekuce. Nacisté zavedli protižidovské zákony, které omezovaly jejich základní lidská práva. Židé byli vyloučeni z veřejného života, nesměli vykonávat některá povolání a jejich majetek byl konfiskován.
Roku 1939 navíc začaly deportace Židů do koncentračních táborů. Mnozí se proto pokusili uprchnout do zahraničí, ale možnosti byly omezené a mnoho zemí odmítalo přijímat uprchlíky. Židovská komunita v Československu čelila rostoucí nejistotě a strachu z budoucnosti. O to více se odvážný nápad Čedoku cení.
V tomto roce se také zformovala odbojová hnutí, která se snažila pomoci Židům uniknout před nacistickým terorem. Přesto se většina židovského obyvatelstva ocitla v zoufalé situaci, bez jakékoli naděje na zlepšení. Následné roky přinesly ještě krutější opatření a tragické události, které měly devastující dopad na židovskou populaci v regionu.
