Zkáza německé vzducholodi Hindenburg v roce 1937 šokovala svět. Monumentální vzducholoď, symbol německého technologického pokroku, se během několika vteřin proměnil v ohnivou kouli.
Vzducholoď LZ 129 Hindenburg byla na svou dobu technologickým zázrakem. Při délce 245 metrů, což je více než dvojnásobek délky dnešního letounu Boeing 747, mohla přepravovat 50 pasažérů v luxusním prostředí. Otevřena byla v roce 1936 a měla být triumfem německého inženýrství a techniky, zejména v období, kdy se nacistické Německo snažilo ukázat svou technologickou a kulturní převahu. Byla navržena pro transatlantické lety mezi Evropou a Amerikou, což mělo zkrátit cestování mezi kontinenty.
Vodík místo hélia: Proč smrtelný kompromis?
Klíčovým problémem Hindenburgu byla jeho závislost na vodíku – vysoce hořlavém plynu, který plnil jeho obrovské balony a umožňoval vzducholodi létat. Vodík byl znám svou nebezpečností, protože i malý únik plynu mohl vést k výbuchu. Ale proč Hindenburg nepoužíval bezpečnější hélium, které nemá hořlavé vlastnosti?
Odpověď spočívá v geopolitických podmínkách té doby. Hélium bylo k dispozici v omezeném množství a hlavním světovým producentem byly Spojené státy. Avšak vzhledem k narůstajícímu napětí mezi nacistickým Německem a Spojenými státy byla jakákoliv dodávka hélia do Německa zakázána. Vláda USA odmítla export tohoto strategického plynu, čímž přinutila konstruktéry Hindenburgu použít vodík. Vodík byl levnější a dostupnější, ale smrtelně nebezpečný.
Katastrofa v Lakehurstu
Šestého května 1937 přistávala vzducholoď Hindenburg na letišti v Lakehurstu v New Jersey po třídenním letu z Německa. V podvečerních hodinách se vzducholoď začala připravovat k přistání. Vše probíhalo standardně, dokud nedošlo k nečekané katastrofě. Náhle vzplála záď Hindenburgu a plameny se během několika vteřin rozšířily po celé vzducholodi. Světový rozhlasový reportér Herbert Morrison, který sledoval přistání, zděšeně komentoval: „Oh, the humanity!“ Jeho slova a ikonické fotografie hořící vzducholodi se okamžitě staly symbolem této tragédie. Z 97 lidí na palubě zahynulo 36 osob.
Příčiny katastrofy
I když zkáza Hindenburgu byla okamžitě přičítána výbušnosti vodíku, samotná příčina požáru je dodnes předmětem spekulací. Mezi nejpravděpodobnějšími teoriemi je elektrostatický výboj, který mohl zapálit únik vodíku. Další teorie zmiňují hořlavost lakování vzducholodi, které mohlo přispět k rychlému šíření plamenů. Vyšetřovatelé se původně zaměřili i na teorii sabotáže, ale nikdy nebyla potvrzena.
Konec vzducholodí
Katastrofa Hindenburgu nebyla jen tragédií lidských životů, ale také konečným úderem pro vzducholodě jako prostředek dopravy. Do té doby se vzducholodě považovaly za budoucnost dálkových letů, ale jejich závislost na nebezpečném vodíku, spojená s hrůznými následky této nehody, vedla k tomu, že veřejnost ztratila důvěru v tento způsob přepravy. Letadla, která byla rychlejší a bezpečnější, začala dominovat v transatlantických letech a vzducholodě se stáhly do historie. Katastrofa Hindenburgu tak symbolizovala nejen konec jedné vzducholodi, ale celé éry vzdušných obrů.
Dědictví katastrofy
Dnes je katastrofa Hindenburgu považována za jeden z nejtemnějších momentů letecké historie. Fotografie plameny pohlcené vzducholodi jsou dodnes šokujícím svědectvím nebezpečí spojeného s technologiemi té doby. Tragedie vedla k přehodnocení bezpečnostních norem v letectví a k přijetí hélia jako standardního plynu pro jakékoli zbylé vzducholodě.
