Vztahové problémy a závislosti na alkoholu či pornografii patří mezi hlavní příčiny duševní nepohody v Česku. Češi se však stále ostýchají o svém duševním zdraví mluvit. Online platformy však mohou toto stigma zbourat, vysvětluje zakladatel platformy Hedepy Lukáš Krčil.
V české společnosti ještě stále není běžné svěřovat se se svými psychickými problémy. Češi, jakkoliv velmi často svému okolí říkají, že mají „depku“, se se svými psychickými problémy neradi svěřují. Nejen svému okolí, ale ani specialistům. Přitom podle Lukáše Krčila, zakladatele online terapeutické platformy Hedepy, trpí až třetina Čechů psychickou nepohodou. O tom, proč se Češi stydí chodit do psychologických poraden, s jakými problémy se nejvíce potýkají, co nejvíce trápí české teenagery, a proč bychom o svoje psychické zdraví měli pečovat stejně, jako o to fyzické, mluvil Lukáš Krčil v podcastu 30 Minut Lajfu.
Lukáši, na vašich stránkách si lze udělat online test, který by měl rozpoznat, jak na tom psychicky jsem. Proč bych si takový test měl dělat, případně jak často?
Testů na naší platformě probíhá paradoxně mnohem více než terapií. Dneska je to přibližně 50 tisíc testů měsíčně, takže se zdá, že pro klienty je zajímavé se na něco otestovat, a tak trochu se seznámit se svým duševním zdravím. Myslím si, že indikativní test by si měl udělat každý vždy, když se necítí dobře, a tak trochu v sobě tápe.
Co trápí Čechy v oblasti duševního zdraví nejvíce?
V Česku určitě dominují vztahy. To je hlavní téma napříč všemi trhy. Déle jsou to stresy v zaměstnání, problémy se sexualitou a potom také problémy teenagerů a dětí. Ti často řeší problémy s rodiči nebo svoji sexualitu.
Mohou duševní problémy teenagerů vyplývat také z jejich přílišné závislosti na sociálních sítích?
Určitě to je problém. Sociální sítě a závislosti. Třeba na pornografii nebo na alkoholu. Sociální sítě jsou problém i z toho důvodu, že se mladí vlastně stále srovnávají s tím "skvělým ideálem", který tam vidí.
Stydí se Češi o svých psychických problémech mluvit?
Ano, stydí. Stále to je jakési stigma napříč celou společností. Pořád prostě není sexy říct: „Dneska jsem byl u svého terapeuta a měl jsem fakt blbej rok“, ale to se s nástupem online psychoterapeutických platforem mění.
V onlinu se nestydí?
Ne tolik. My jsme zjistili, že úplně ty nejnáročnější pocity pacientů jsou čekárně. Představte si, že jdete na psychiatrii a vidíte tam dalších 10 lidí. To je většině lidí hodně nepříjemné. V online prostředí žádná čekárna není. klienti jsou pak mnohem otevřenější.
To se nemusí při online terapii nijak identifikovat?
Nemusí. Naši terapeuti se většinou umí správným dotazování v případě potřeby dostat k informaci, kde se dotyčný nachází a například při sebevražedných sklonech klienta informovat policii, resp. další složky. Právě anonymita online prostředí přispívá k větší chuti klientů svoje problémy řešit.
Řešíte i takové situace?
Ano. A myslím, že v tomto směru máme stoprocentní úspěšnost. Máme i zákaznickou podporu, kde jsou lidé vyškoleni na krizovou intervenci. Takže nejen, že se můžete spojit u nás přes video, ale pokud se fakt necítíte dobře, tak můžete zavolat a my vám pomůžeme správného terapeuta vybrat a uklidníme vás.
Expandovali jste i na Ukrajinu. Je hlavním problémem ukrajinských klientů válka?
Stoprocentně se jedná o problémy spojené s válkou, s finanční situací a se strachem a úzkostí. Ukrajinci pochopitelně řeší i další problémy, ale jednoznačně vedou problémy spojené s válkou na jejich území.
