Podle Aleše Brunnera, instruktora a specialisty na bojová umění, míra agrese v české společnosti stoupá. Každý by měl být proto podle něj připraven na to, že jakmile vyjde ráno ven na ulici, může se stát účastníkem nějakého konfliktu.
Aleš Brunner se věnuje bojovým uměním již více než 40 let. Od klasického juda, karate, aikido a různé sebeobranné kurzy se dostal až k filipínskému bojovému umění Pekiti Tirsia Kali. Dosáhl v něm titulu Maginoo Mandala 5. Hagdan a je Silver instruktor v systému Armadong Kali. Uspořádal mnoho mezinárodních seminářů, vyučoval jak v České republice, tak i v zahraničí. Jeho rukama prošlo nespočet lidí jak z civilní sféry, tak i z oblasti vojenské a policejní.
V podcastu 30 Minut Lajfu Aleš velmi zajímavě hovořil například o tom, jak a proč podle něj stoupá v České republice agresivita ve společnosti. Popisoval svoje zkušenosti nasbírané za čtyři dekády, a také přidal několik rad, jak se ve vyhrocených situacích chovat. Z téměř čtyřicetiminutového rozhovoru vybíráme některé zajímavé postřehy, ale rozhodně doporučujeme si podcast poslechnout celý.
Aleši, kolik máš u sebe aktuálně nožů?
V tuto chvíli mám u sebe tři nože
Proč tolik?
Jeden mám pro sebe, druhý pro nepřítele a ten třetí kdyby se náhodou něco pokazilo.
Není to přehnané?
Podle mě není. Stačí se podívat kolem sebe. Myslím si, že lidi jsou daleko víc nervóznější než před pár lety. Stačí se podívat třeba na silnice, kde jsou dnes bohužel zcela běžné situace, které vyústí třeba v nějakou slovní přestřelku, nebo dokonce fyzický konflikt. Nebo nákupní centra. Do někoho třeba omylem strčíte košíkem a hned je oheň na střeše. Reakce na malichernosti bývají často neadekvátní.
Aleši, ty mimo jiné vedeš kurzy, kde vyučuješ bojové umění Kali. Kdo ty kurzy navštěvuje? Nerodí se právě tady prvky agrese?
Ne, k nám určitě nechodí programoví rváči, protože tohle bojové umění je trošičku náročnější na chápání, na princip geometrie v prostoru a tak dále. Myslím, že málokdo z prvoplánovaných rváčů by vydržel déle než pár tréninků. Nejde jen o fyzickou náročnost, ale o celkovou filozofii.
Mohou podle tebe bojové sporty, nebo v tvém případě bojová umění, nějakým způsobem zmírnit agresivitu ve společnosti?
Záleží vždycky na instruktorovi, který ty lidi nějakým způsobem vede. Pokud ten instruktor vede svoje žáky tím směrem, že kromě boje nic jiného neexistuje, tak je to jenom trenér, který vychovává nějaké sportovce. Správný instruktor do toho vnáší i určitou filozofii a učí svoje svěřence jak konfliktům předcházet, nebo jak na protivníka působit i jinak než jenom silou.
Co bys doporučil dělat v situaci, kdy mě začne někdo ohrožovat?
Nejlepší strategie je tzv. „escape“, tedy útěk. Vykašlat se na ego, nechtít někomu dokazovat že mám více síly nebo tréninkových hodin. Jak říká klasik, „hřbitovy jsou plné hrdinů...“.
Je nějaké univerzální bojové umění, které bych se měl učit, abych obstál v případném problému někde na ulici?
No, to je opravdu těžké. Každému vyhovuje něco jiného. Důležité ale je, aby dotyčný nechodil na kurzy bojových umění proto, aby někoho zbil. Měl by tam chodit proto, aby si zlepšil fyzickou kondici, naučil se číst a předvídat nebezpečnou situaci a dovedl si poradit, když bude napaden.
V rozhovoru Aleš povídal i o tom, jaké nebezpečné situace řešil coby záchranář, o tom, jak probíhá školení speciálních složek nebo různých ochranek, a také o tom, co si myslí o MMA a vlivu sociálních sítí na propagaci násilí různého druhu.
