Vzít si do pěstounské péče dítě není jen tak. Tím spíše, když jde o miminko, které se narodilo matce závislé na pervitinu. Tereza to přesto udělala. Navždy jí to změnilo život, ale jak sama říká, jeden tím určitě zachránila.
V České republice je přibližně 12.000 pěstounů, přičemž více než 2/3 z tohoto počtu tvoří takzvaní příbuzenští pěstouni. Český systém náhradní rodinné péče by se bez této skupiny pěstounů jen asi těžko obešel. A to i přesto, že právě tito pěstouni nejsou na své poslání nikterak připravováni a svoje životní rozhodnutí musí velmi často udělat během pouhých pár hodin, dní, maximálně týdnů. Takový je i příběh pěstounky Terezy, která se během několika hodin rozhodla, že se ujme novorozené holčičky, narozené matce závislé na pervitinu. V podcastu 30 Minut Lajfu hovořila o tom, co jí k tomu vedlo, jak jí to změnilo život a co to udělalo s rodinnými financemi i příbuzenskými vztahy.
Terezo, jak se to stalo, že jsi opustila dráhu manažerky ve finanční oblasti a stala se pěstounkou?
Ve stručnosti se stalo to, že se mi ozval bratr, kterého jsem asi osm let neviděla, protože žije na ulici a užívá drogy, že se jeho partnerce, také drogově závislé, narodí dítě, a že potřebuje abych mu pomohla. Volal ve čtvrtek a Barunka se narodila v sobotu. Matka nechodila ani na žádné lékařské prohlídky, vše bylo strašně rychlé.
O jakou pomoc tě požádal?
Řekl mi, že maminka Barunky je závislá a že si miminko nemohou nechat. Že by byl rád, kdyby Barunka měla lepší život a start do života. Byla jsem hrozně hrdinská a říkala jsem si, že to bude všechno hrozně jednoduché. Jenže nebylo.
Co se stalo?
Ukázalo se, že maminka Barunky už jednu holčičku má. Holčičku, která je také v pěstounské péči. Důvodem je drogová závislost matky. Takže vše začalo nabírat úplně jiný směr a mně bylo jasné, že si Barunku nechám. Nemohla jsem v tom přeci to miminko nechat.
Takže ses rozhodla si Barunku nechat?
Ano, rozhodla jsem se, že si Barunku vezmu.
Jak těžké to bylo rozhodnutí?
Měla jsem bezesné noci, protože jsem o tom nebyla hned úplně přesvědčená. To miminko jsem v podstatě neznala. Nevěděla jsem, jestli nebude Barunka postižená, jestli nebude mít nějaké vedlejší problémy. Ale otevřela se mi taková stará Pandořina skříňka. Ta byla o tom, že já jsem vyrůstala bez mámy. A mně máma hodně chyběla.
Měla Barunka po narození nějaké potíže?
Co se týká drogové problematiky, tak paradoxně pervitin jako droga je v uvozovkách to nejlepší, co se těm dětem může stát, protože třeba alkoholismus způsobuje degenerativní změny. Tam se může opravdu projevit i retardace. Heroin, tam ty děti zase mají strašné abstinenční příznaky a křeče. U Barunky se abstinenční příznaky projevovaly tak, že vlastně prakticky půl roku prospala a pořád blinkala. První půl rok byl skutečně velmi náročný.
Jak se na tvoje rozhodnutí dívala rodina?
Naprosto všichni mi řekli, že jsem se úplně zbláznila a že mi gratulují k tomu, že si jdu zničit život. Ale musím teda přiznat, že tady skutečně vyhrál cit nad rozumem.
O další peripetiích, spojených s pěstounstvím, například o tom, co udělalo Terezino rozhodnutí s jejím osobním životem, financemi a vztahem s rodinou, si poslechněte v podcastu 30 Minut Lajfu. Je to chvílemi hodně smutné povídání. Smutné, ale zároveň pozitivní. Je totiž skvělé zjistit, že jsou mezi námi stále lidé, kteří i na úkor svého pohodlí, komfortu a finanční pohody, chtějí udělat svět o trochu lepším.
