První novodobá generace vozu Škoda Superb vyjela v roce 2001 a pro značku doslova otevírala nové obzory. Designéři z Mladé Boleslavi na ni vzpomínají jako na auto, které dodalo značce sebevědomí.
Automobilový svět se od začátku tisíciletí hodně změnil, Škoda Superb je však dodnes vlajkovou lodí značky Škoda. V roce 2001 se Superb nejprve představil na ženevském autosalonu coby studie Montreux, a pak se na podzim téhož roku začal jako Superb prodávat. Pro automobilku to byla nepopsaná kniha, která zanedlouho obrátí list ke své čtvrté kapitole.
Chytře vymyšlené auto si díky svým kvalitám rychle získalo přízeň publika. Na první generaci dnes vzpomínají designéři oddělení Škoda Design jako na skutečně přelomový vůz. „Pro mě bylo překvapením, že do něčeho takového Škoda šla. Byl to segment, kterého se tehdy nedotýkala. Hotový model jsem viděl v podstatě první den, kdy jsem tehdy nastoupil. A to auto na mě opravdu zapůsobilo, bylo nezvykle velké, pro mě to byl odvážný krok,“ vzpomíná Jiří Hadaščok, dnes koordinátor exteriérového designu. V letech 1998 a 1999, kdy se Škoda Superb po vzhledové stránce finalizovala, působil v oddělení designu jako praktikant.
První Superb působil mohutně
Auta podle něj tehdy měla plné a poměrně jednoduché tvary, první Superb díky tomu působil až nečekaně mohutně. !Stál na prodloužené verzi koncernové platformy, kterou používal i Volkswagen Passat,“ vzpomíná Hadaščok. „Přípravy začaly už v roce 1995 a jezdili jsme kvůli tomu do Německa. Měli jsme tam rozřezaný hard model, se kterým jsme hýbali na délku tak, až jsme našli ideální rozměry,“ vzpomíná Zdeněk Cibulka, který tehdy právě s tímto modelem pracoval a který dodnes v designovém oddělení automobilky působí.
Na prvním návrhu vzhledu pak pracoval jak on, tak kolega Raul Pires, který se podepsal i pod dalšími modely značky. K dalšímu pokračování dostala zelenou varianta navržená Cibulkou, její dopracování pak pod vedením šéfdesignéra Dirka van Braeckela dostal na starosti právě Pires. „Výsledný vůz má něco z mých nápadů, něco od Raula Pirese a samozřejmě i rukopis Dirka van Braeckela,“ vysvětluje Cibulka. „Evropská auta tehdy používala srozumitelné linie a proporce, ty byly jasně čitelné, vyvážené, elegantní, až krásné, to byl tehdy trend,“ vysvětluje Cibulka důvod určité podobnosti aut stejné třídy ve své době. Jinak byl ale Superb dostatečně svébytný.
Racionální vstup do segmentu
„První generace pro mě představuje racionální vstup do nového segmentu. Zákazníci si mohli koupit větší auto, než byli zvyklí, ale vše u něj bylo tak, jak očekávali, jak to znali. První generace jednoduše naplnila představu zákazníků a přinesla jim určitou přidanou hodnotu navíc,“ říká Petr Nevřela, designér, který se ve Škoda Auto specializuje na světlomety. Ty u první generace byly podle něj především střízlivé a praktické, tehdy ještě technika úplně neumožňovala různé designové hrátky. Důkazem toho je i rozdělení hlavního světlometu a směrovky vpředu do dvou dílů.
Praktičnost a design v symbióze
Praktický byl první Superb i v interiéru, kde přeci jenom byla nutnost využít koncernové díly a již hotová řešení podstatně vyšší. „Používali jsme veškerou koncernovou techniku a některá konkrétní řešení, ta jsme se snažili co nejvíc zabalit do vlastního designu. Ale třeba vrchní část přístrojové desky je převzatá. S čím jsme si ale mohli hrát, byly materiály a proto podle mě dodnes působí první Superb až nečekaně hodnotným dojmem,“ říká Miroslav Jaskmanicki, který tehdy na návrhu interiéru pracoval. „Vymýšleli jsme třeba vlastní dřevěné obložení a další dekorace, řešili jsme řadu detailů u výplní dveří a na spodní části palubní desky,“ vzpomíná Jaskmanicki.
Obří prostor a požitek z jízdy
Důležitým prvkem, který se stal pro Superb charakteristickým, byl deštník. První generace ho měla v zadních dveřích a designéři s tím museli počítat. „Zadní dveře byly hodně dlouhé a my jsme řešili jak jejich výplně, tak právě deštník, který se sem díky rozměrům dveří vešel ve své velké podobě. Detail v podobě deštníku byl takovou třešničkou na dortu, důkazem, že je Superb až nečekaně luxusní auto,“ říká Jaskmanicki.
Všichni designéři se pak vesměs shodují v tom, že právě rozměry, pocit solidnosti a obrovský vnitřní prostor, zejména na zadních sedadlech, jsou charakteristickými znaky první generace Superbu, kterou převzaly i generace další. „Ta prostorová dominance byla naprosto jasná. Dnes si možná u aut trochu zakládáme na tom, že tak velká z venku nevypadají, ale uvnitř velká jsou, tehdy ale Superb působil se vším všudy jako limuzína,“ hodnotí první generaci Jiří Hadaščok.
„Pro mě to bylo vždy auto, které ve mně trochu vyvolávalo dilema, zda ho mám řídit, nebo se v něm vézt. Když jsem řídil a vzadu nikdo nebyl, trochu mi tam ta osoba vlastně chyběla a říkal jsem si, že bych měl vzadu sedět já,“ usmívá se Peter Olah, momentálně vedoucí designu interiéru Škoda Auto, který se už také jako praktikant podílel na přípravě první generace.
Jako limuzína a nečekaně luxusní vůz první Superb i jezdil. „Měl jsem ho jako služební auto. Byl to takový rozvážný vůz, velké auto, v provedení se šestiválcem i hezky výkonné, byl to opravdový požitek z jízdy,“ vzpomíná Zdeněk Cibulka. Další generace na to pak později navázaly, byť každá byla svým způsobem svá a přinesla do této modelové řady vlastní posun.
Pamatujete na první generaci modelu Škoda Superb? Napište nám do diskuze.
